A v každém bylo něco jiného. Jen ty jehly a nitě byly stejné, ale to ostatní… Například spousty knoflíků, malých i velkých, různé hadříky a všelijaké nýtečky, spínáčky a další hromada věcí. Některé byly určeny k tak záhadným operacím, že už dnešní hospodyně nedokáží určit, k čemu byly vlastně určeny. To všechno dohromady byla obyčejná textilní galanterie, ale pro některé děti to byl nový svět. Nechávaly hračky hračkami a objevovaly věci se kterými chodily za babičkou, aby jim řekla nač to je. V košíčku byly také různé pruženky a gumy, různé šířky, různé barvy a když se rozmotaly, trvala babička na tom, že se to musí přesně namotat zpátky.
Tyto košíčky plné zajímavostí se dědily z generace na generaci. Já vím, dneska by se to vyhodilo. Kdo by také látal ponožky. On už stejně skoro nikdo neví, jak se to dělá. Na hříbek v šitíčku hledí mladé hospodyně jako na zjevení, protože netuší, k čemu kdysi dávno pradávno sloužíval. Nu, nikdo neví všechno, s tím se nedá nic dělat. Náhodou však nejsou všechny ženy a dívky stejné. Některé si košíček po mamince ponechaly a buď jej ještě doplňují, nebo jinde shánějí další věcičky, které se třeba dnes již nevyrábí, protože se již v praxi nepoužívají. Nikdo je tedy nepotřebuje, a proto se výroba dávno zastavila.
Je však pravdou, že spousta věcí je potřeba i v dnešní době. Pravda, asi už nikdo nebude používat podvazkový pás a gumičky k němu, ale jistě bude potřebovat něco jiného. Například taková guma do trenýrek… Ano, někde jsou již pro jistotu gumy všity napevno. Proč? No přece aby se ta guma nedala vyměnit, protože zhruba po pátém praní „zteří“ a trenýrky se mohou vyhodit. Tak se výrobce chrání proti tomu, aby lidé přestali toto zboží nakupovat. Ovšem například výše citované pruženky a gumy nemusí hospodyně složitě shánět, ale mohou si je zakoupit přímo na odkaze v tomto článku.
