Když nám není zrovna nejlépe a mohou za to zdravotní problémy, vyrážíme obvykle k doktorovi. Zejména pokud je nám něco, co si nedokážeme vyléčit sami. Ovšem doktorem se člověk nestává snadno, pracovní podmínky lékařů také nebývají často záviděníhodné, a tak dochází k tomu, k čemu dochází. Doktoři stárnou a odcházejí na zasloužený odpočinek, někdy odcházejí za lepším třeba do ciziny nebo mimo obor, nových nepřichází dost. A pak zákonitě scházejí. A s tím se zhoršuje i dostupnost zdravotní péče.
S nedostatkem některých lékařů se setkávají mnozí z nás. A pak hledáme a hledáme, který by se nás ujal. A třeba hledáme i v jiném městě, ba i okrese a kraji. Musíme to dělat a naštěstí to dělat i můžeme. My, kdo jsme na svobodě.
Ale co mají dělat vězni? Ti se dostávají do podobných problémů. Jak jsem se dočetl, je situace se zdravotníky ve vězeních dokonce katastrofální. V devíti z deseti věznic se prý vězni nemají šanci dostat k lékaři v den, kdy se u nich objeví zdravotní problémy, a vězni si tak nejednou pořizují potřebné léky pokoutně a stěžují si, ovšem marně. Zdravotníci se prostě do věznic nehrnou, tyto jsou navíc přeplněné, a tak se péče nejednou nedostává a je to s ní komplikované. A pak se to řeší, jak jenom se to řešit dá.
A jaké je prý jediné řešení, které by bylo zvládnutelné a současně by pomohlo? Kdyby se nabízelo víc alternativních trestů za méně závažnou trestnou činnost, aby ubylo těch, kdo jsou zbytečně zavření. Pak by měli i vězeňští zdravotníci méně práce a lépe by se to zvládalo.
Ale ani dnešní situace není jenom negativní. Má i svou potenciálně pozitivní stránku. A tou je skutečnost, že se vězni za mřížemi nemají právě nejlépe. Ba spíše naopak. A kdyby složitá dostupnost zdravotní péče odradila aspoň někoho z lidí od páchání trestné činnosti jakožto reálná hrozba, bude líp nám všem.
